Spousta tajemství - ST-8.kapča

V Isiině pokoji to vypadalo jako po výbuchu!
Všude se válely kousky oblečení, ale většinu plochy, ne moc velkého pokoje, zabíraly pergameny, popsané malým písmem.
Harry vešel dovnitř, i když věděl, že by neměl vcházet do soukromí své sestry!
Když došel doprostřed pokoje, tak se po pás brodil v pergamenech a protože nepřemohl svou zvědavost, tak si jeden vzal a začal si číst to, co na něm bylo napsané, ale nedošel ani do poloviny, když uslyšel tichý sten.
Otočil se za tím zvukem a uviděl Is, která ležela na své posteli a právě se probírala z hlubokého spánku.
Harry přešel k ní a sedl si vedle jejího, doposud bezvládného, těla.
„Jsi v pořádku Isabelo?“ zeptal se jí Harry.
Ona kývla: „Jasně! Smím tě o něco požádat?“
„Samo!“ souhlasil Harry.
„Fajn! Říkej mi laskavě Is! Žádná Bela ani Isabela! Prostě Is!“
„Souhlasím, Is!“ prohlásil Harry a dodal: „Mohu se ted' já na něco zeptat tebe?“
„Ano!“
„Proč tu máš takovej nepořádek?“ zeptal se Harry a ukázal na vše kolem nich.
„Ach tak... byli tu Smrtijedi!“ řekla jako by se nic nedělo a stoupla si.
„Smrtijedi?! Jak o tom můžeš mluvit tak klidně?“ nechápal její lhostejnost Harry.
„Nenašli to co hledali, ale ví toho víc, aby byli ještě mocnější než kdy dřív!“ prohlásila Is a dodala: „Teď pojď za mnou!“
Harry tedy šel za ní a ona ho vedla tajnou chodbou skrytou za jejím stolem, dál pod zem.
Šli šíleně dlouho a Harry se pozorně díval na svou sestru, protože nechápal, jak může normálně chodit, když byla nedávno velice těžce zraněna!
Konečně došli do velké místnosti, v jejímž středu byla nakreslena sedmicípá hvězda!
Is řekla: „Sedni si a dělej přesně to, co já!“